SDH Tehovec

Je to určitě klišé, ale dne 15 – 16.6.2019 se nám v Kutné Hoře potvrdilo, že pokud lidé opravdu něco moc chtějí a udělají pro to maximum, může se jejich přání vyplnit. A my tohle opravdu moc chtěli…moc. Splnil se náš společný sen. Už tomu asi věřím, četl jsem spousty gratulací na sociálních sítích, dokonce články na hasičských stránkách. Všude se tam píše, že na republiku v kategorii SDH postoupil Tehovec…z prvního místa.

Když si dneska vzpomenu na začátky v kategorii muži, musím se hrozně smát. Zároveň jsem pyšnej na nás všechny, kam jsme to dokázali za cca 6 let posunout. Trénink byl vždy týden před soutěží, pak soutěž (v montérkách a v lepším případě ve sportovní obuvi) a pak většinou s druhým místem šupem domů. Běhal se rovnou okres, okrsek žádný, to pro nás znamenalo jednu soutěž ročně. Vždycky jsem si říkal, jak nás můžou ty ostatní družstva porazit a postoupit na kraj, taky jsme nechtěli končit po jedné soutěži…pak jsme na to začali přicházet…musí se tomu dát čas a hlavně trénovat.

Prvotní impuls k intenzivnějšímu tréninku nám dal před lety (asi nechtěně) Aleš Hořický ml. To je náš Alešek a jelikož se mu několikrát povedlo postoupit na MČR (a zanechat tam pořádnou stopu), řekli jsme si, že by bylo fajn vytřískat z toho něco víc i pro družstvo mužů. Scházeli jsme se tedy častěji a začali opravdu trénovat. A ono to začalo jít. Samozřejmě jsme byli na samém začátku a bylo potřeba překopat spoustu věcí, spoustu se toho naučit a začít řešit i sebemenší detaily. Nikdy například nezapomenu na reakce některých členů v družstvu, když jsme řekli, že na další soutěž nepojedeme v montérkách, ale všichni v elasťákách. (nejdřív si na nás na soutěži ukazovali, rok po této inovaci měli elasťáky na okrese všichni 😊). Přál bych Vám cítit to neskutečné nadšení, když nás každý trénink posouval dál, když jsme řešili, jestli tu hadici necháme tady, nebo jí posuneme o centimetr jinam…nespočet nakoukaných videí na internetu a pokusy o ideální poskládání základny. Nikdy nás to neobtěžovalo, každý trénink přišel někdo se zlepšovákem. Je neuvěřitelné, co soutěžní sport dokáže s člověkem a týmem udělat a jak je pak schopný posouvat své limity, cíle a sny. Na samém začátku jsme měli cíl…první…dostat čas útoku pod 30 vteřin.

Povedlo se a přišel cíl číslo dvě…vyhrát okres a probojovat se na krajské kolo.

Cíl dvě jsme také dosáhli a byli jsme na vysněném kraji. Napoprvé mi většina ostatních zkušenějších týmu přišla jak z jiné planety. Chovali se tak profesionálně, všechno dokonale připravené, natrénované. Štěstí pro nás bylo, že jsme byli jak houby, snažili jsme se toho nasát co nejvíc.

Cíl číslo tři byl urvat jakoukoliv placku z krajského kola. Byla to dřina, ale povedlo se i to. Ta euforie byla neskutečná, nikdy nezapomenu na tu hrdost, když jsme si šli pro medaili za třetí místo na útoku. Po soutěži jsem klukům napsal, že jsem strašně šťastnej, že je jasné, že na republiku reálně nemáme, ale že medaile z útoku je odměna za naší tvrdou práci. A byla.

Jenže jak už jsem napsal, ta soutěživost v nás nám nedala klid a my zase chtěli posunout limit. 😊

Nejprve nás ani nenapadlo uvažovat u republice, mezi ty ,,Bohy“ se nedostaneme. Chtěli jsme co možná nejlepší celkové umístění. Celkem se to dařilo a každý rok jsme v konečném zúčtování postoupili o nějaký kousek výš.

V loňském roce se stalo něco, co jsme si ze začátku nedokázali ani představit. Až do konce soutěže jsme se prali o postup na republiku.

Nakonec z toho bylo třetí místo. Paráda, bedna, zase posunutí limitu…ale…třetí je nepostupové, nikam nejedete…byl jsem hrozně zklamanej, třetí pro mě v ten okamžik bylo jako osmej, na republiku se nejede. Asi jsem to dával až moc najevo a možná jsem někomu trochu pokazil oslavy, ale já byl vážně dole, byli jsme opravdu blízko a nic. Třetí místo nám ovšem rozhodně ukázalo, že by to šlo, naděje je…

Proto jsme se rozhodli letos po postupu z Okresního kola udělat všechno pro to, abychom mohli znovu bojovat o postup na republiku. Rozšířili tým o kluky, kteří jsou výrazně zapsání za naším společným úspěchem. Na druhou stranu tři z nich, Tomáš Sirotek, Petr Zetek a Vojta Potměšil, jsou prakticky ,,naši“, jezdí s námi a pomáhají nám skoro na každé soutěži ve vyšších kolech a víme, co od nich můžeme čekat (i oni od nás 😊). Od první soutěže k nám zapadli, jsou naladění naprosto na stejnou notu, chtějí vyhrávat, a ještě u toho má být sranda. Nováčkem v našem týmu tak byl pouze (dnes už si troufnu napsat rovněž náš 😊) benjamínek Adam Rubeš.

Martin Bílek, Tomáš Bílek, Jarda Nečas, Marek Nečas, Tomáš Přibyl, Aleš Hořický, Tomáš Pokorný, Honza Hrubý, Tomáš Sirotek, Petr Zetek, Adam Rubeš, Vojta Potměšil, David Chaloupka

Že je nás hodně??? Ne, takhle jsme tým a každý má stejně velkou zásluhu na postupu. Všichni máme v týmu nějakou roli a každá je stejně důležitá.

První jsou na řadě stovky. Taktika byla pro všechny jasná, první pokus pohlídat, druhý na osobák a líp 😊. Už na stovkách se ukázala obrovská síla tohoto týmu, první pokusy se některým nevydařily podle představ, nicméně všichni je dokázali ve druhém pokusu vylepšit. Někomu se to povedlo perfektně, někomu méně, ale ve výsledku to byla paráda. Za součet šesti časů jsme zapsali celkově 3., to se nám ještě nikdy nepodařilo…a tak mohla začít cesta za splněním našeho snu…

Druhá z disciplín je štafeta 4x100m. Jako vždycky jsme postavili dvě štafety, první šla na řadu ta rychlá a druhá ta rychlejší 😊. Rychlá štafeta nastoupila ve složení Tomáš Pokorný na domečku, Vojta Potměšil bariéra, Honza Hrubý hadice a Jarda Nečas hasičák. Tahle štafeta má být zajišťovací, udává tzv. referenční čas, který ta druhá štafeta jen zlepšuje 😊. Čas rychlé štafety nebyl úplně špatný, bohužel se nám na jednom úseku vloudila chyba do předání a pokus tak nemohl být platný. Všechno tak měla v rukou a nohách ta rychlejší štafeta. Bez přehánění to byl pokus o všechno, rozhodoval o tom, zda budeme mít v neděli o co soutěžit, nebo zda se nám sen rozplyne a neděle bude jen o šanci na medaili v útoku. Kraj je prostě jiná liga, tady se nejde šetřit a schovávat něco na později. Tady musíš ukázat co umíš, na 100 a více procent. Asi jsme všichni tušili, že máme k dispozici nejsilnější sestavu do štafety za celou dobu, co na krajské kolo jezdíme, stát se ale může cokoliv. Bylo potřeba, aby se poprali o bednu, jinak je nedělní zápolení o postup bez nás. Klukům jsme popřáli hodně štěstí, plácli jsme si a pak už nezbylo než držet palce a věřit. Záměrně nepíšu doufat, protože třeba já jsem pevně věřil v jejich schopnosti. Celý náš tým se i s našimi fanoušky postavil co nejblíž k dráze, abychom byli hned u kluků. Všichni jsme součástí týmu, součástí každého pokusu, ať už jako soutěžící, nebo jako podpora. Po výstřelu ze startovní pistole se v jedné minutě odehrálo něco neskutečného. Na prvním úseku Petr Zetek a jeho ukázkový domeček, žebřík ještě nebyl opřený a on už byl v půlce střechy, pak Adam Rubeš, který před bariérou vůbec neubral z rychlosti a překonal jí v plném sprintu (nechápu, takový skok mi prostě můj mozek a tělo nikdy nedovolí😊), pak Aleš Hořický a jeho klasika v podobě letu po lávce a rychlých hadic, v posledním úseku pojištěný hasičák a sprint do cíle v podání Tomáše Sirotka. Časomíra se zastavila na hodnotě 59.72s. Kontrola bílých praporků po celé délce okruhu a pak neuvěřitelný výbuch emocí přímo na dráze. Tohle byl další obrovský skok ke splnění snu a jsme pořád ve hře.

Po štafetách první soutěžní den skončil. Bylo to opravdu akorát, protože během chvíle se spustila průtrž mračen. Někdo odjel domů, někomu byla účast na jedné soutěži málo a v noci stačil ještě několik dalších soutěží v požárním útoku, většina z nás ale společně odjela na přespání do nedalekého kempu. Další důležitá součást soutěží…ta pohoda. Společná večeře, kdo chce, dá si pivko, posedíme, ale v deset večerka a spát. Další úžasná věc, kterou mi nikdo z lidí, kterým řeknu, že je soutěž dvoudenní, nevěří. Bohužel má spousta lidí rovnítko mezi hasičinou a alkoholem. Nebudeme si nic nalhávat, oslavit úspěch i prohru teda umíme, ale tady jsme na soutěži, kalit můžeme třeba dalších 14 dní, sem jsme nepřijeli kalit, sem jsme přijeli soutěžit a vyhrát. Po prvním dnu nám bylo jasné, že na tom asi úplně špatně v průběžném pořadí nebudeme, ale nikdo z nás to asi nechtěl vyslovit. Nakonec to prolomil Mazánek. Napsal kamarádovi z jiného družstva (zřejmě jsou statistici, protože měli zapsáno úplně všechno) a ten nám potvrdil, co jsme tušili. Po prvním soutěžním dnu jsme průběžně první. Je to neuvěřitelný pocit tohle vědět, náš cíl je blízko, a přitom může být nedosažitelný. No nic, máme to ve svých rukou, takže spát, ať jsme na zítřek ok.

Neděle bývá nervóznější, požární útok je rozhodně nejkrásnější disciplína, může Vás v očích ostatních a ve výsledkové listině posunout vysoko, může Vám ale rovněž všechno vzít. My věděli, že můžeme skončit do pátého místa a celkově bychom skončili druzí, ale taktizovat se nedá. Útok nás většinou drží na předních příčkách, letos tomu ale mělo být jinak. První pokus byl ,,zajišťovací“, dohoda zněla jasně, dokončit za každou cenu. Jako nebyl to úplně průser, počasí lepšímu výkonu nepřálo, takže se na jednoho z proudařů nedá zlobit, že stříkal asi 10 vteřin namísto domluvených čtyř až pěti 😊. Výsledný čas byl 33,52 (se vší pokorou a respektem si neskromně dovolím tvrdit, že na nás spíše horší). No nic, žádný problém, máme ještě jeden pokus. Po prvních pokusem jsme měli druhý čas.

S vědomím, že umíme lépe a chceme to ukázat, jsme nastoupili k druhému pokusu. Všechno běželo skvěle, zadek klapnul, mašina naskočila hned a Béčka byla roztažená, voda letěla dopředu v perfektním čase…jenže pak přišel šok…rozpojilo se nám Béčko na rozdělovači a bylo po nadějích na zlepšení času. Kluci se ještě pokusili Béčko napojit, ale při rozpojení došlo k poškození těsnící gumičky a pokus jsme tak nedokončili. Jediným efektem bylo zvednutí rozdělovače a možnost na pěknou fotku. V tu chvíli jsem byl jak opařenej, stejný scénář jako loni, někdo nám to vezme…když jsme odcházeli od plata, Martin řekl: ,,tak a teď nejedem“ …Neee, to nechci, sakra jsme tak blízko. V hlavě mi běží scénář loňského roku. Do konce zbývá šest pokusů, aktuálně jsme třetí, překonat nás můžou dva a pořád postupujeme z druhého místa, když nás překonají tři…na republiku se nejede.

Tahle část je těžká, je to sport, nikomu by se nemělo přát, aby se něco nepovedlo, nebo aby se někde zdržel nebo seknul…ale já nejsem Mirek Dušín ze Stínadel a chtěl jsem sakra nést ceduli Tehovec na MČR, takže nebudu lhát, napíšu to tak jak to bylo a zároveň abych si zachoval tvář…mačkal jsem si palce, až jsem je měl bílé, aby nás nikdo nepřekonal 😊. Jestli existuje sportovní Bůh, vrátil nám v útokách ten loňský rok, kdy nás jedna vteřina navíc odsunula na třetí místo, nikdo se už nedostal pod náš čas.

A pak? Ani nevím, jen štěstí a radost v různých formách 😊 Nejdřív jsem tomu nemohl věřit, probral mě až Příba, skočil na mě a řval ,,teď už seš spokojenej??? Slaaaaav“…spokojenej jsem teda byl, náramně…už jsem si to začal uvědomovat, první jsem dal pusu Mazánkovi, pak vzájemné gratulace s celým týmem, s našimi fanoušky, musel jsem mít na očích brýle, protože mi tekly slzy a ani jsem nedokončoval věty, když jsem s někým mluvil. Prostě ten nejkrásnější pocit na světě. My jsme si splnili sen.

Ta nádhera, když při vyhlášení slyšíte: ,,Celkovým vítězem Krajské soutěže v požárním sportu v kategorii SDH se stává…SDH TEHOVEC“. Skoro každý večer před spaním jsem si tohle přehrával v hlavě, jak bych moc chtěl, aby se tohle někdy stalo…a bylo to tady…

Jsem opravdu hrdej na celý tým, na všechny kluky a všem jim moc děkuju, že jsme si mohli splnit náš sen…jedeme do společnosti mezi ,,Bohy“ na MČR 😊

Rozhodně si nemyslete, že postupem na MČR to pro nás končí, nejedeme do Ústí nad Labem na žádný výlet, jdeme si opět posunout limit, udělat maximum pro týmový úspěch, reprezentujeme Tehovec, okres Praha východ, Středočeský kraj…a stát se může cokoliv…třeba se Země na chvilku začne točit na druhou stranu, třeba ve dne vyjde měsíc a v noci bude zářit slunce…a třeba se popereme o nějakou placku…přijďte nám fandit, budeme Vás všechny potřebovat…my si dál jedeme to svoje a plníme si sny…

Okrskové kolo v požárním sportu Jevany 4.5.2019

Memoriál Bédy Černého - Noční soutěž Dolínek 22.10.2016

Noc z 22.10.2016 na 23.10.2016 patřila, naší oblíbené, Noční hasičské soutěži v Dolínku, která tradičně uzavírá naší sezónu. Soutěž je koncipována tak, aby se v cca 16 disciplínách dotkla snad všech úskalí, které u reálného zásahu mohou nastat. Některé disciplíny mají za úkol prověřit vědomosti (zdravověda, chemická havárie,…), jiné dostanou člověka na dno fyzických sil (zrychlený přesun, útok do kopce nebo výstup a následné slezení budovy pomocí žebříků), další prověří schopnost vzájemné komunikace celého družstva (požární útok, dálková doprava vody,…) a poslední kategorií jsou disciplíny, u kterých je prostě jen sranda (štafeta,…).

Klasická soutěžní sestava doznala jedné změny. Martin Bílek nemohl jet s námi, pracovní povinnosti mu bohužel nedovolily zúčastnit se letošního ročníku. Namísto něj nastoupila mladá krev - Míla Dlabač. Před lety jeho táta přivezl, jako velitel družstva Tehovec, vítězný pohár z prvního ročníku této soutěže a nyní se o něco podobného jel pokusit, jako člen našeho družstva, Míla Dlabač junior. Složení družstva tak bylo následující: Tomáš Přibyl, Tomáš Bílek, Jarda Nečas, Marek Nečas, Aleš Hořický a Míla Dlabač. Součástí týmu je také David Chaloupka, který již tradičně dokumentuje naše působení v soutěži a pomáhá se vším, co je třeba. Posledním členem, vlastně členkou, byla Míša Dlabačová, zastávající funkci rozhodčí na jedné z disciplín.

V sobotu jsme se na jedenáctou hodinu dopolední sešli u hasičárny, doladili poslední technické zlepšováky a vyrazili směr Dolínek. Jako ozvěna v uších nám zněla poslední věta Míly Dlabače, když nám předával putovní pohár za první místo, který jsme po loňském triumfu vraceli: ,,Ukažte jim ho tam a zítra ho zase přivezte zpátky“.

Cestou do Dolínku probíhá vždy několik rituálů – není to nic tajného, jídlo na McDonald a……(to další už tajné je J ).

Po příjezdu jsme odevzdali pohár a proběhlo tradiční focení na startovní listinu. Jsme fešáci…J

První disciplínou je štafeta, která probíhá ještě za světla. Na šesti úsecích čekají na závodníky různé překážky. Ke ztížení disciplíny napomáhá i fakt, že si každý člen družstva svůj úsek vylosuje těsně před startem. Štafeta je spíše na rozjezd, každopádně i tak se započítává do celkového výsledku a proto nám samozřejmě záleželo na správném a rychlém provedení disciplíny. Míla Dlabač si vytáhl jedničku a na své první noční soutěži zahajoval účinkování našeho družstva. Jestli měl trému, nevíme, znát to rozhodně nebylo a start se mu povedl. Za zmínku stojí rozhodně úsek s bariérou, který si vylosoval Marek. Poradil si s ním perfektně a za pomoci žebříku bariéru doslova přelétl.

Soutěž pokračuje cca po 19 hodině, do té doby je na jednotlivých družstvech, jak vyplní volný čas. Někdo si opakuje technické značky, jak se ukázalo, nebyl to vůbec špatný nápad (děkujeme klukům ze Všestar za zapůjčení materiálů J ), jiný trénuje uzly na tkaničkách od bot a někdo jen odpočívá a čeká na opravdový start soutěže.

V 18 hodin proběhla porada velitelů družstev. Není se prakticky o čem radit, dostali jsme příkaz k jízdě na první disciplínu, pár informací a rozešli jsme se k autům. U auta proběhne poslední zahřátí stříkačky, příprava a srovnání veškerého povoleného materiálu a jde se na to.

Každé z družstev se vydá k disciplíně, na které začíná. Po příjezdu smí z vozu vystoupit pouze velitel a spojka. Od rozhodčích si vyslechnou zadání disciplíny. Dále je již všechno na čas. Příprava materiálu, udílení pokynů družstvu. Nebudu vypisovat jednotlivě každou disciplínu. Myslím, že mimo zúčastněných, by to nikoho nebavilo číst. Napíšu jen celkové shrnutí a pár příkladů.

Prvních několik disciplín nebylo úplně podle našeho plánu. Ne snad, že bychom něco úplně pokazili (někdo se ty značky opravdu naučil), ale nemohli jsme se dostat do klasického tempa, potřebovali jsme nějakou ,,nakopávačku“.

Nálada se začala zlepšovat u disciplíny AERO. Jedná se o vysátí naplněného sudu pomocí ejektoru. Troufnu si říct, že všechny disciplíny, kde vrčí mašina, nám jsou blízké a dokážou nás vyhecovat. Pokus se nám vydařil a z disciplíny jsme odjížděli s mnohem lepším pocitem. A pak to konečně přišlo.

Nahoru dolů. Disciplína je o přesunu družstva po žebříku na střechu budovy, pak znovu po žebříku do okna budovy. V budově je zavěšen provazový žebřík. Je třeba ho najít a dostat se opět ven. Zní to jednoduše, ale celou dobu si nesete vlastní žebřík a hlavně slézání po provazovém žebříku je zážitek. Tahle disciplína nám neskutečně pomohla, nakopla nás. Po skončení pokusu jsme měli všichni dobrý pocit a hlavně jsem z celého družstva cítil, že konečně jedeme na maximum, makáme a odhodlaně si jdeme za svým cílem. Teď už nás nic nemůže zastavit.

Další disciplína měla název Mlčení jehňátek. Člověk nemusí být zrovna detektiv, aby odtušil, že to bude zdravověda. Z této disciplíny jsme měli respekt, naše tradiční opora Martin byl v práci a tak jsme se museli spolehnout na vlastní schopnosti. Pár věcí jsme si zrekapitulovali před soutěží, ale nikdy nevíme, co na nás bude nachystáno. Zadání znělo: Jste první na místě, kde je nahlášeno volání o pomoc. Teď příběh, ať Vás to vtáhne do děje J Po příjezdu na místo jsem zavelel sesedat a do domu vyslal průzkumnou jednotku. Obeznámili jsme policii a pokračovali v zásahu. V uzavřené místnosti byl otevřený oheň a čtyři lidé. Dva muži pod vlivem alkoholu, bez zranění a dvě ženy. Jedna při vědomí, s popáleninami na obou předloktích a druhá v bezvědomí, ležící přímo v ohni. Oba muži se rozhodli opustit nás, proto se o ně venku postarali dva členové našeho družstva. Další členové naší jednotky se starali o záchranu a ošetření žen uvnitř místnosti. U popálenin předloktí jsme rány chladili, zajistili jsme sterilní ošetření, teplo pro zraněnou osobu a neustálou komunikaci. U druhé dámy se jednalo o vážnější zranění. Nejprve bylo třeba dostat zraněnou osobu z ohniště, následně bylo zjištěno, že zraněná osoba nedýchá a nemá hmatatelný puls, proto bylo zahájeno oživování. Rovněž u této osoby probíhalo chlazení popálených míst. Popáleniny byly závažnějšího charakteru a veškeré kroky byly konzultovány s operátorkou záchranné služby. (Tímto děkuji Nině Šafránek Vaněčkové, za několik cenných rad již před zahájením soutěže a podporu ,,na telefonu“ v jejím průběhu J ). Všichni byli perfektní, nejvíce práce ale asi odvedl Aleš, tahle disciplína se mu povedla. Pochopitelně nebylo všechno dokonalé, ale i tak jsme myslím uspěli a při vyhodnocení nám bylo sděleno, že jsme prozatím byli nejlepší. To nás ještě více nakoplo. Jestli to do této doby někomu nedocházelo, po této disciplíně to bylo všem jasné. Jsme na správné cestě, jedeme si to svoje…

Další disciplínou je Barevná hudba (zjednodušeně řečeno oblékání na čas) a po ní následuje noční požární útok. Další z nejoblíbenějších disciplín. Nebudu to natahovat, všechno nám klaplo a čas byl excelentní. Velkou zásluhu na tom měl i nový dorozumívací prostředek, který před soutěží vymyslel a vyrobil Marek Nečas. Díky němu jsem měl u mašiny dokonalý přehled o tom, kdy je u rozdělovače a na proudech vše připraveno a kdy zastavit vodu.

Při cestě na další disciplínu nás překvapila tajná disciplína. Tři slečny u cesty a píchlé zadní kolo. Výměna kola na čas. Tuhle disciplínu si za své vzali Marek a Příba. My jsem jim do toho moc nezasahovali, přeci jenom, jsou to profíci. Jenom to potvrdili a za chvilku jsme jeli dál.

Dálkový přesun – běžíte, běžíte, běžíte, pak do lodi. Pádlujete, pádlujete, pádlujete, naložíte posledního člena týmu. Pádlujete, pádlujete, pádlujete, výstup z lodi. Nooo a běžíte, běžíte, běžíte. Jednoduché J

Pomalu se začala blížit závěrečná disciplína soutěže, dálková doprava vody. Opět jedna z nejtěžších a nejkrásnějších disciplín. Vše na čas z auta a po skončení soutěže znovu vše do vozu. Znovu se nám osvědčila novinka v dorozumívání. Díky důvtipu Tomáše Bílka nás dlouho nezdržela ani chybějící hadice a okamžitým nápadem posunul celé roztažené vedení vpřed. Lehce jsme tak doplnili jedno B-éčko a pokus se nám vydařil.

Následovala cesta zpět do Dolínku, kde se v restauraci čeká na příjezd všech družstev a sečtení výsledků. Po soutěži jsem měl pocit z dobře odvedené práce celého týmu. Ze začátku jsme se sice pomaleji rozjížděli, ale pak jsme za to vzali a odevzdali jsme výborný výkon.

Na vyhlášení jsme si museli ještě nějakou dobu počkat, dali jsme si tedy pozdní večeři a čekali (dobře, dali jsme si pivko a pozdní večeři). Postupně přijížděli zbývající týmy a na obrazovce u rozhodčích se zobrazovaly průběžné výsledky. Někdo u obrazovky neustále stojí, já k ní z pověrčivosti nikdy nechodím. Prostě čekám a doufám – přijel jsem vyhrát, ale užívám si to sebetrýznění a čekám na vyhlášení.

Je to tady, obrazovka s průběžnými výsledky zhasíná, Olda Martinák bere do ruky megafon a vyhlášení může začít. Je to každý rok stejné, od pátého místa začíná napětí stoupat, napjatě posloucháme, aby první písmenko, které Olda hlásí do megafonu, nebylo „T“ (Turkovice letos nebyly J). Přiznávám, že i v jednatřiceti letech nám držím palce (až mne bolí klouby) a nepustím do doby, než slyším…na druhém místě se umístilo družstvo…… na „T“ to nezačínalo, víc neslyším, je to vnitřní výbuch euforie a radosti. Dokázali jsme to, úkol splněn. Vyhlášení prvního místa si užívám, jako kdybychom vyhráli olympiádu. Z megafonu je slyšet „…ráno nám přivezli putovní pohár a teď si ho opět odváží domů. Nevím po kolikáté, ale na prvním místě se opět umístilo družstvo SDH Tehovec“. Jsem na všechny z týmu opravdu pyšnej a hrdě je vedu mezi ostatními družstvy k pódiu. Všichni tleskají, někdo nám to přeje, někdo by nás radši viděl padnout…no a co, užíváme si to. Přijde doba, kdy nevyhrajeme, letos to ale nebude a zadarmo to nikomu nenecháme.

Pár posledních slov na závěr. Jsme dobří jako tým a těch pár drobností, které jsem zmínil v reportu, jsou jenom střípky toho, co nás dělá ještě lepší. Tahle soutěž nám sedí, je to mix rychlosti, zkušeností, improvizace, zručnosti, nadšení, vzájemné podpory, důvěry…a samozřejmě štěstí. Užívám si každou soutěž, kterou jsme spolu. Vím, že se na kohokoliv z týmu můžu spolehnout. Zažíváme spoustu legrace a „vo tom to je“

Velká Hraštice 30.7.2016

Krajská soutěž 18.-19.6.2016 Vlašim

Je to tu, je sobota 18.6.2016, odjíždíme na Krajskou soutěž do Vlašimi. Účastníme se již potřetí v řadě. Družstvo máme ve složení: Martin Bílek, Tomáš Bílek, Jarda Nečas, Marek Nečas, Aleš Hořický, Tomáš Přibyl (Příba), Tomáš Pokorný (Pokec), Honza Hrubý, Vojta Potměšil (SDH Doubek), Petr Zetek (SDH Úvaly).

První disciplína, která nás čeká je 100m s překážkami, kterou plní 8 členů a počítá se 6 nejlepších časů. Jak si kluci vedli?

Aleš svým časem postoupil do bojů o nejlepšího "stovkaře" kraje. Semifinálovým rozběhem 16:87 si zajistil postup do superfinále, mezi 4 nejlepší.
Zde se umístil na nádherném 2.místě (čas záměrně neuvádím, zúčastnění vědí...).

V odpolední části nás čekala štafeta. Tu jsme oproti okresnímu kolu trochu proměnili. V prvním pokusu nastoupili:

Bohužel se v jednom úseku nepovedla předávka, za kterou následoval červený praporek a tím pádem diskvalifikace celé štafety.

Vše bylo zvládnuté na 1., čas 62:23 znamená zlepšení tehoveckého rekordu, který jsme si vyběhli v Houšťce.

Poslední co nás v sobotu ještě čekalo, bylo seznámení se se strojem na požární útok. Tato "mašina" byla pro nás jak se ukázalo tvrdý oříšek. Ale nějak se s tím popereme.

Nedělní den začal vyhlášením výsledků ze sobotního zápolení. Bylo pěkné, že na stupně vítězů se postavil i někdo z Tehovce.

Štafeta 100m s překážkami – kategorie muži SDH – 3.místo Aleš Hořický.

Štafeta 100m s překážkami – finále o absolutního vítěze SDH i HZS – 2.místo Aleš Hořický

Byl to pěkný začátek soutěžního dne. Doufali jsme že útoky, naše nejsilnější disciplína nás nezklame. Bohužel se tak nestalo. Koš zapojený až na druhý pokus nás stál lepší umístění, než jsme nakonec vybojovali (první pokus 29:74, druhý 28:94 stačil "pouze na 6.místo).

Závěrečné vyhlášení výsledků, Tehovec se celkově umístil na 4.místě. Je to opět zlepšení oproti minulému roku, jak pro náš sbor, tak pro celý okres Praha – východ.

Děkuji všem zúčastněným, jak klukům z družstva, tak fanouškům, kteří nás přijeli podpořit do Vlašimi.

Okresní soutěž - 28.5.2016 Houšťka

Sobota 28.5. byla dnem okresního kola v Požárním sportu, kam jsme postoupili po vítězství na okrskové soutěži na Klokočné.

Soutěžilo se v disciplínách 100m s překážkami, štafeta 4x100m, Požární útok.

Stabilní sestavu z minulých let, Martin Bílek, Tomáš Bílek, Jarda Nečas, Marek Nečas, Aleš Hořický, Tomáš Přibyl a Tomáš Pokorný doplnil nováček v kategorii dospělých Honza Hrubý.

První disciplínu 100m s překážkami běželi pouze Pokec, Příba, Jarda, Aleš. Celkový součet časů byl ze všech nejrychlejší a ujímáme se vedení. Aleš dokonce vytvořil svůj osobní rekord v této disciplíně časem 17:07 vteřin!! GRATULUJEME!!!!!!!

V disciplíně štafeta 4x100m na první pokus nastoupili Příba, Jarda, Aleš a Martin. V druhé pak Pokec, Tomáš, Honza a Marek.

Tuto disciplínu jsme si malinko zpestřili „malou sázkou o velké pivo“ pro lepší štafetu. Tento malý boj vyhrála 1. štafeta, která v celkovém součtu tuto disciplínu vyhrála. (Sázka zatím splacena nebyla!!).

Po dvou disciplínách máme dvě první umístění a můžeme se připravovat na královskou disciplínu Požární útok.

Útoku se v nácviku věnujeme nejvíce, a proto si na něj docela věříme. Čas kolem 28 vteřin by měl být samozřejmostí.

V přípravě základny nebyla u nikoho vidět sebemenší nervozita, takže na startovní čáru a ukázat co umíme.

Koš klapl, hadice spojeny a voda se valí k terčům. Teď jde jen o rychlost, jakou se naplní 10l terče. Oba proudy nastříkány skoro nastejno, čas se zastavuje na neuvěřitelných 24:69s.

Na tento čas nedokázalo žádné družstvo odpovědět a vyhráváme i poslední disciplínu.

Potřetí v řadě postupujeme na krajskou soutěž, která se koná 18. – 19.6. ve Vlašimi.

Okrsková soutěž - 7.5.2016 Klokočná

V sobotu 7.5. jsme po dlouhé zimní přestávce jeli na naší první letošní soutěž. Na Klokočné se konala okrsková soutěž v Požárním útoku, která je zároveň kvalifikací na okresní kolo v Požárním sportu. Sestava se od minulých (velice úspěšných) dvou let nezměnila.

Stroj: Jarda Nečas, Savice: Marek Nečas, Koš: Martin Bílek, "B" Tomáš Pokorný, Rozdělovač: Tomáš Bílek, L.P. Aleš Hořický ml., P.P. Tomáš Přibyl.

Tréninků nebylo mnoho, ale věřili jsme, že jsme přes zimu nezapomněli úplně vše. Soutěž byla na dva pokusy, dá se říct, že v každém se nějaká ta chyba našla.

Nebyly ale ve výsledku asi tak zásadní, protože jsme svou kategorii vyhráli. Postoupili jsme tak na okresní kolo do Houšťky, kde se vedle požárního útoku bude soutěžit také v disciplínách 100m s překážkami a štafetě 4x100m.

Půjde zde také o postup na soutěž krajskou, na které jsme dva roky po sobě měli tu čest náš okres (snad i dobře) reprezentovat. Rádi bychom proto zkusili štěstí a jeli i potřetí. Víme, že to bude velice těžké, musíme ještě hodně potrénovat.

Za tři rohy - Mukařov 12.9.2015

Češov 8.8.2015

V sobotu 8.8. jsme se zúčastnili na pozvání našeho kamaráda Tomáše Pavlaty „Memoriálu Jana Hakena“ v Češově, nedaleko Jičína v požárním útoku.

Kvůli dovoleným nám chyběli obsadit dva posty, tak nám vypomohli „Čebusové“ z nedalekého Doubku. Na místě se po poradě trochu upravila pravidla, a to tak, že se muselo přívodní vedení „našroubovat“ a ne „nalít“ jak jsme tomu naučení a zvyklí. Nezalekli jsme se toho, spíše naopak, vzali jsme to jako výzvu, vyzkoušet něco jiného.

V prvním pokusu jsme měli několik nedostatků, i když čas byl pěkných 27,72. Na druhý pokus jsme si dali pozor, šli víc v klidu a byl z toho čas 23,61 na který už jiné družstvo nedokázalo odpovědět, a soutěž jsme s náskokem 4 vteřin od družstva na druhém místě vyhráli.

Po vyhlášení jsme chvíli poseděli, prohlédli jsme si vesnici s místní hasičárnou, pomohli s úklidem zázemí pro soutěž a navečer jsme vyrazili k domovu.

Krajské kolo v požárním sportu Nymburk 13. - 14.6.2015

V sobotu 13.6. jsme vyrazili na krajskou soutěž v Požárním sportu. Jako v loňském roce se konala ve sportovním areálu HZS stanice Nymburk. Disciplíny byly opět 100m s překážkami, štafeta 4x100m a požární útok.

Soutěž začala slavnostním nástupem, po kterém následovalo 100m s překážkami. Oproti okresnímu kolu, kde stačil čas pouze čtyř závodníků, muselo být nasazeno osm členů z každého družstva a sedm lepších časů se počítalo do celkového výsledku. Jako první nastoupil Martin, který měl cíl „přežít“ a zaběhnout čas kolem 25 vteřin. Svým pokusem překvapil nejen ostatní, ale i sám sebe a časem 22,87 vteřin pro nás začal soutěž. Na druhý pokus nenastoupil, částečně kvůli doprovodu jedné závodnice do nemocnice, ale taky kvůli tomu, aby byl ještě schopen nastoupit v ostatních disciplínách. Druhý nastoupil Jarda, který měl oba pokusy vyrovnané, první pokus 20,93 a druhým se o něco zlepšil, takže si připsal čas 20,67 vteřin. Oproti tréninku byly drobné chybičky, ale čas to byl super. Další v řadě byl naše největší naděje Aleš, kterému jsme věřili, že pokud mu vše vyjde, bude mířit v jednotlivcích hodně vysoko. Předpoklady se vyplnili a platným časem 17,84 z druhého rozeběhu (první pokus 17,89) nakonec postoupil mezi osm nejlepších „stovkařů“. Čtvrtý se rozeběhl Tomáš Přibyl, kterému byl počítán pouze první pokus s časem 21,94 vteřin. Pátý byl Tomáš Pokorný (15 let). V prvním pokusu bylo několik chyb (21,32), druhým pokusem však vše napravil a stopky se zastavily na čase 20,41 vteřin. Další tři závodníci byly kluci půjčení z okolních sborů, které jsme si vyhlédli, aby nás doplnili a pomohli k lepším výsledkům. První z nich se předvedl Matěj Moša z Tehova. Prvním pokusem se asi vinou velké nervozity nepovedlo skoro nic, čas 30,86 si žádal velké zlepšení v druhém pokusu, což se povedlo a Matěj předvedl, co měl natrénováno - 19,87 vteřin. Předposlední byl Vojta Potměšil z Doubku (teprve 15 let, ale velký talent). Nervozita u něj byla taky vidět, ale snad jen před startem. Oba pokusy byly zaběhlé vyrovnaně (20,53 a 20,34). Poslední nastoupil Tomáš Sirotek také z Doubku (15 let a také velká naděje). V prvním pokusu si neodpustil pád, ale pokus sportovně dokončil 24,54 vteřin. Bylo jen na něm, jak se bude cítit po drobném ošetření, ale všichni jsme věřili, že na druhý pokus nastoupí, což se také stalo a nádherným pokusem zaběhl čas 20,42 vteřin. Celkově jsme obsadili 5. místo.

Po ukončení všech pokusů následovalo zápolení osmi nejlepších závodníků z SDH i HZS o absolutního vítěze této soutěže, kde jsme měli Aleše. Přes semifinálové rozběhy se dostal až do finále, kde skončil na třetím místě s osobním rekordem 17,17 vteřin. GRATULUJEME!!!!!!

Po 15 minutovém tréninku na požární útok, kde byla pro všechny stejná motorová stříkačka Komfi, jsme se chystali na štafetu. První čtveřice byla ta samá, co vyhrála štafetu na okresním kole Tomáš Přibyl, Jarda, Aleš a Martin. Na třetím úseku Alešovi vypadla proudnice, takže se musel kousek vracet, čas byl ale i tak dobrý 69 vteřin. Druhou štafetu jsme postavili takto, Matěj domeček, Tomáš Sirotek bariéra, Tomáš Pokorný hadice a Vojta minimax. Chyba se nevyhnula ani této štafetě a jejich čas se zastavil na 74 vteřinách. Do výsledku se tak počítala první štafeta a obsadili jsme 6. místo.

Královská disciplína Požární útok probíhala až v neděli. Tentokrát se změnou a pokusy byly hned dva. Po sobotním tréninku na „nové“ mašině jsme si vzadu věřili, že se nám nalít povede. Příprava základny, nástup na startovní čáru, hřiště se roztleskalo a start. Koš Martinovi klapl, Mára nabral a Jarda tlačil vodu klukům dopředu. Pokec na „B“ po pádu u základny vše napravil skvělým roztažením, Tomík měl rozdělovač na jedničku a Příba s Hugem nastříkali snad lépe, než kdy jindy. Čas byl 29,45 vteřin, který byl po prvních pokusech dokonce nejlepší ze všech. Druhým jsme se bohužel nezlepšili, zato soupeřům to vyšlo. Výsledek jsme si schválně nenechali říct, že si počkáme až na vyhlášení.

Na závěrečné vyhlášení jsme šli s nervozitou, jak jsme vlastně dopadli. Na krajském kole se vyhlašují z každé disciplíny tři nejlepší družstva. Jaké bylo překvapení, když při vyhlášení nejlepších v Požárním útoku vyhlásili, že na třetím místě se umístilo SDH TEHOVEC. Podívali jsme se po sobě a snad tomu ani nikdo nevěřil, jako by to hlásil někdo ze snu. Stát na stupni vítězů a na krku mít medaili, bylo to největší ocenění za naše snažení, které jsme si jen mohli přát.

V celkovém umístění jsme obsadili taky nádherné 5. místo, zatím nejlepší umístění okresu Praha – východ na krajské soutěži.

Na konec je třeba poděkovat všem z družstva i fanouškům, kteří nás na soutěži svým mohutným povzbuzováním hnali dopředu. Po celou dobu soutěže byl Tehovec slyšet svým fanděním, které bylo dáváno komentátory za vzor všem ostatním.

Nemohu opomenout komentář Jardy, který zase zhodnotil reprezentaci našeho SDH na kraji.

Chtělo by to nějaký závěrečný komentář…takže co říct (napsat)…Martin už to napsal, jen bych se opakoval, byla to pecka. To, že nepojedeme na republiku je bohužel dáno, na to reálně nemáme, ale to ostatní je bomba. Naše nadšení a zápal pro věc, by nám mohl leckdo závidět a fandění a kotel nemá nikdo lepší, jsme tady jeden pro druhého a o to jde, jsme tým… Kluci, kteří nám pomáhali, byli výborní, škoda, že nejsou z Tehovce… Jinak pecka, zlepšení je motivace pro příští rok, zároveň závazek toho, že máme co nabídnout…a my máme…Mám Vás opravdu rád a užívám si tu medaili…Kdo neví, nemůže pochopit, ta dřina a trénování a vymýšlení inovací…hrozně mě to baví…jak řekl Armstrong…milý krok pro člověka, velký skok pro Tehovec…a o to nám jde…

Okresní kolo v požárním sportu Houšťka 30.5.2015

V sobotu 30.5. jsme v brzkých ranních hodinách vyjeli do sportovního areálu Houšťka ve Staré Boleslavi na okresní kolo v PS, na které jsme postoupili jako vítězové okrskového kola, které proběhlo 2.5. v Jevanech.

Soutěžilo se ve třech disciplínách (100m s překážkami, štafeta 4x100m, požární útok).

Jako první nás čekalo 100m s překážkami. Naše silná čtveřice byla Aleš Hořický, Jarda Nečas, Tomáš Přibyl a Tomáš Pokorný. Chlapci byli ve formě, což znamenalo první místo. Aleš dokonce zaběhl nejlepší čas ze všech soutěžících. Na druhou disciplínu, štafetu 4X100m jsme měli sestavené dvě štafety, v té první nastoupil na domeček Tomáš Přibyl, na bariéru Jarda, hadice Aleš a na minimax Martin. Pokus se vydařil na výbornou, dokonce v rekordním čase 66 vteřin. Proto jsme se po vzájemné dohodě rozhodli zrušit druhou štafetu, protože Tomáš s Tomášem měli lehčí zranění a ještě nás čekal útok.

Odpoledne nás čekala naše královská disciplína, Požární útok. Byl pouze jeden pokus, dali jsme do toho vše a výsledkem toho byl skvěle zvládnutý pokus opět s naším rekordem 27,87 vteřin. Sice jsme disciplínu nevyhráli (Křížkový Újezdec měl čas 27,77 vteřin), ale to nám radost nezkazilo, protože bylo už jasné, že obhájíme loňské vítězství a postup na krajské kolo.

Ještě přidám zhodnocení od Jardy, které nám poslal ještě večer po soutěži, když se lidé sháněli po více informacích.

„Víc informací? Tak OK....všechno začalo stovkama ,kde je taktika jasná=Aleš první a ostatní se snažíme narvat co nejblíže v pořadí k němu ,ať je z toho jednička v součtu časů-zadařilo se, Aleš dva nádherné rozběhy (nechci aby si myslel, že jsem z něj nějak vedle, ale opravdu je radost na něj koukat) a ostatním se to také docela povedlo, výsledek je jednička po 100m...další je štafeta...Tady bych řekl, že si docela věříme. Domeček nikdy nikdo nechtěl běhat, Tomáš Přibyl se toho nebál a přijal tuto výzvu, domeček je jeho a začátek štafety se povedl(proudnice vydržela za páskem, jak měla).Další je bariéra, tu mám ve svém repertoáru já. Před štafetou jsem si jí dal dvakrát na zkoušku a byla to tragédie. Těžké nohy, nemohl jsem trefit odraz a tak...jakmile mi ale Příba zakřičel ,,jdi,, všechno se změnilo, všechno mi vyšlo a proudnici jsem vytáhl z pásku levou rukou ještě než jsem se dotknul země. Pak jsou hadice a kladina. Tady je Alešovo. Jediné na co si musím dávat pozor, je načasování povelu ,,jdi,, , je totiž zatraceně rychlej. Jeho úsek je tak trochu rutinní, počítáme s tím, že to vyjde...a vyšlo poslední je přenést ten zatraceně těžkej hasičák, tak tady máme ,,trenéra“ Martina. Tam se chyba taky nepředpokládá, Martin má dokonale zmáknutý způsob uzemnění minimaxu na podložku, vše potvrzuje a pak už si jen užívá závěrečný sprint do cíle...ve výsledku je to pecka, vše nám klapalo a čas je zase za 1....No a nakonec útok...ten jsme za poslední dva roky zlepšili úplně nejvíc...z časů kolem 35s jsme teď začali dávat třicítky a když nám to vyjde (teď nám to na soutěžích vyšlo)umíme i časy kolem 27s.Útok je pecka, jeden pokus, žádná oprava, žádná druhá šance. Prostě ukaž co umíš...a my tam teď máme něco navíc, jsme opravdu tým, fakt kamarádi, můžeme si vynadat, ale pak si pomůžeme, jde nám o stejnou věc...a užíváme si to. Před startem se uklidňujeme, že každopádně pokus dokončíme i kdyby se cokoliv podělalo. Je ale jasný, že to všichni chceme dostat pod třicet. Jdeme na start, teď už si jen každý s každým plácne a pak vypínám...soustředění na výstřel, pak dva spoje B, kouknu na kluky, Aleš s Příbou jsou už z plata pryč, Tomáš Bílek má rozdělovač zmáknutý dokonale, taky se už zvedl a utíká a na béčkách je Tomáš Pokorný, umí je neskutečně, až když je začal běhat on, zjistili jsme, kolik času se ušetří ,když je béčkař šikovnej. Taky už upaluje z plata. Košík je už dávno ve vodě, Martin ho teď dává i se zavřenýma očima. To už jsem se savicí u mašiny a Marek křičí ,,voda,,...Pak už jen plnej plyn a doufat...ať je tam rychle voda a kluci ať to tam plácnou...a ono to zase klapalo...jsem pod 28s...sice né první čas, i tak ale náš nejlepší a my jsme spokojení...jedeme na kraj...fakt jsme si to užili...

Podlipanská liga - 2. kolo soutěže Kšely 9.5.2015

Okrsková soutěž v požárním sportu Jevany 2.5.2015

Memoriál Bédy Černého - Noční soutěž SDH Dolínek 18.10.2014

V sobotu 18.10. jsme se zúčastnili již 19. ročníku „Memoriálu Bedřicha Černého“ v Dolínku. Jde o soutěž 6-ti členných družstev v disciplínách, které jsou do poslední chvíle neznámé a družstvo se s nimi musí vypořádat jako u opravdového výjezdu. Tentokrát na nás čekalo 17 disciplín, z čehož pouze jedna byla ještě v odpoledních hodinách za světla a před zraky všech ostatních soutěžních družstev. Poté se již čekalo na setmění a rozjeli jsme se na trať podle příkazu k jízdě, dle GPS souřadnic, na příslušnou disciplínu.

Na místě „zásahu“ rozhodčí vysvětlil veliteli družstva podstatu úkolů a bylo na něm, jak se vypořádá s rozdělením pro družstvo. Již předání informací družstvu bylo započítáno do celkového času splnění disciplíny, jde tedy o dokonalou souhru velitele s družstvem. Některé disciplíny byly fyzicky náročné, jiné zase spíše taktické.

Jen pro představu, jedna disciplína se jmenuje „Barevná hudba“. Šlo o situaci, kde nám bylo sděleno, že v budově, ke které jsme přijeli, neznámý útočník napadl 3-člennou rodinu, z toho jednu osobu svázal, jednu napadl bodnou ranou nožem do krku, kde došlo k tepennému krvácení a šoku a třetí osoba byla v bezvědomí. Tato disciplína byla velice podařená věrohodným připravením říčanskými hasiči.

V minulých letech se při přesunech mezi disciplínami objevovali také tajné úkoly, které nebyly hlášeny. Někdy šlo o autonehodu, výměnu pneumatiky na čas a tak podobně. Celou cestu jsme proto museli pečlivě sledovat, co se děje na silnici, jestli něco podobného nepotkáme. Tento rok však nic podobného nebylo. Po splnění všech disciplín jsme se vrátili do Dolínku, kde jsme si počkali na výsledek.

Z 15-ti družstev jsme nakonec obsadili pěkné 2. místo. Od vítězství nás dělili pouze drobné chyby ve dvou disciplínách. Příští rok si dáme pozor.

Veliký dík patří klukům z Dolínku a Úžic, kteří celou soutěž připravili.

Díky jedné disciplíně „Nahoru a Dolu“ budeme na tento ročník ještě dlouho všichni vzpomínat. Vlastně pokaždé, co nastoupíme do tranzita.

Odborná příprava družstev JSDHO/SDH - Za tři rohy

Sobota 13. září 2014 Mukařov

Výběr z témat určených k proškolení v rámci pravidelné odborné přípravy JSDHO v roce 2014 stanovených HZS ČR:

Poskytnutí první pomoci zraněnému hasiči na místě zásahu – úraz el. proudem, tepenné
krvácení

Komunikace v jednotce, možné způsoby spojení a komunikace, obsluha radiokomunikačních prostředků, náhradní způsoby komunikace a signály

ML bojového řádu jednotek PO 5T Vstup do obydlí a jiných uzavřených prostor při zásahu

Krajská soutěž v požárním sportu dospělých

Nymburk 14.-15.6.2014

Okresní soutěž v požárním sportu dospělých a dorostu

Houšťka 31.5.2014

V sobotu ráno jsme se sešli v Tehovci u hasičárny v 6,00 hod. a ve složení družstev: ženy mladší, muži mladší a dorostenci jednotlivci jsme vyrazili směrem Houšťka.

Dopoledne se soutěžilo v disciplínách 100 m překážek muži, ženy a dorost + dvojboj dorost. Odpoledne si dorostenci napsali testy, běhaly se štafety 4x100 m a na požární útoky dorazila i družstva mužů starších a žen starších.

muži mladší 1. místo budou reprezentovat okres Praha-východ na krajském kole

Muži

Okrskové kolo v požárním sportu Jevany 4.5.2019

Memoriál Bédy Černého - Noční soutěž Dolínek 22.10.2016

Velká Hraštice 30.7.2016

Krajská soutěž 18.-19.6.2016 Vlašim

Okresní soutěž - 28.5.2016 Houšťka

Okrsková soutěž - 7.5.2016 Klokočná

Za tři rohy - Mukařov 12.9.2015

Češov 8.8.2015

Krajské kolo v požárním sportu Nymburk 13. - 14.6.2015

Okresní kolo v požárním sportu Houšťka 30.5.2015

Podlipanská liga - 2. kolo soutěže Kšely 9.5.2015

Okrsková soutěž v požárním sportu Jevany 2.5.2015

Memoriál Bédy Černého - Noční soutěž SDH Dolínek 18.10.2014

Odborná příprava družstev JSDHO/SDH - Za tři rohy

Sobota 13. září 2014 Mukařov

Krajská soutěž v požárním sportu dospělých

Nymburk 14.-15.6.2014

Okresní soutěž v požárním sportu dospělých a dorostu

Houšťka 31.5.2014

Noční soutěž Dolínek 26.10.2013

Okresní soutěž Brandýs nad Labem 25.5.2013

Okrsková soutěž Tehov 4.5.2013

Noční soutěž Dolínek 13.10.2012

Fotbal Všestary 21.7.2012

Trénink na okresní kolo 9. května 2012

Oslavy 115. let SDH Doubek 2012

Okrsková soutěž Doubek 5.5.2012

Noční soutěž Dolínek 22.10.2011